Zahradníci obvykle mívají skleník ve zcela otevřené poloze, aby se k rostlinám dostalo co nejvíce slunečního svitu. Jedna z podélných stěn skleníku by tedy měla být obrácená na jih. Je jednodušší omezit přístup světla zastiňováním než vyrovnávat nedostatek slunečního svitu přisvětlováním.
Stinná a větrná poloha
Skleník by rozhodně neměl stát v blízkosti stromů. Husté větve by totiž na něj vrhaly stín, padající listí nebo ptáci by znečisťovali jeho povrch a ve větru by ulomená větev mohla sklo i roztříštit. Nižší dřeviny, keře, naopak v silně větrné poloze můžeme použít jako ochranu proti větru.
Místo v blízkosti domu
Pro umístění skleníku co nejdále od domu neexistuje – kromě estetických hledisek – žádný důvod. Postavením skleníku co nejblíže domu si také zjednodušíme zavedení vodovodní a elektrické přípojky. Někdy se dá skleník hospodárně vytápět tím, že do něj prodloužíme ústřední topení, jímž vytápíme dům (pak jej ovšem musíme postavit u jedné stěny domu). Jestliže v něm chceme pěstovat choulostivější rostliny, opřeme jej o domovní zeď obrácenou k jihu. Zeď nastřádá během dne teplo, které v noci opět vyzařuje. Tato nejlevnější tepelná energie sice nestačí pokrýt celou spotřeba tepla ve skleníku, ale přesto se nám vyplatí. Pokud máme na střeše sluneční kolektory, jejichž zbytkové teplo vyhřívá v mezisezoně bazén, skleník je další alternativou.
Vybudování základů
Hotové skleníky, které se u nás prodávají např. v hobbymarketech, postaví snadno i jeden člověk. Je ovšem potřeba vybudovat základy., jejichž hloubka odpovídá hmotnosti stavby a také půdním podmínkám. Vyhloubený příkop se vyplní vlhkou betonovou směsí tak, aby byl její povrch vodorovný. Některý typ skleníku vyžaduje ještě nadzemní podezdívku, konstrukce jiných se připevňuje sponami přímo do vybetonovaných základů.