Škumpa orobincová, ocetná (Rhus hirta) je poměrně dekorativní strom nebo keř dosahující výšky dva až deset metrů. Chceme-li ji vysadit, vybereme slunné místo chráněné před větry. Dobře snáší zasolení a odolná je i proti mrazu, vydrží suché i zamokřené, písčité nebo kamenité půdy. Nemá ráda stín a mokro.
Není vhodné vysazovat ji k plotu – kořeny budou prorůstat do sousedního pozemku. Její rozrůstání lze korigovat pouze soustavným ničením jejích výmladků (například při sekání trávy). Totéž by ovšem musel dělat i váš soused, což by se mu možná moc nelíbilo.
Když škumpu pokácíme, její sebeochranný pud se ještě více zaktivizuje a vyrazí i na místech několik metrů vzdálených od původního stanoviště.
Škumpu, a to ani v její keřovité podobě, nemůžeme využít ani jako živý plot nebo pohledovou zábranu: její větve a olistění jsou řídké.
Musíme si být vědomi i toho, že se jedná o jedovatou rostlinu. U velmi citlivých lidí způsobuje při dotyku záněty pokožky a při požití záněty žaludku a střev. Obsahuje šťávu s pryskyřičným olejem, tříslovinami a podle některých údajů i glykosidy. Není tedy vhodná na zahrady, kde se pohybují děti, jejichž nápady bývají nevyzpytatelné.
Škumpa orobincová se pěstuje v parcích a v zahradách jako nenáročná okrasná dřevina. Její listy jsou lichozpeřené, dlouhé až 50 cm, jednotlivé lístky jsou kopinaté s pilovitým okrajem, na líci lysé, na rubu slabě chlupaté. Na podzim karmínově zčervenají. Květenství tvoří laty. Škumpa je dvoudomá rostlina, samčí květenství je žlutavě zelené, v koncových latách, samičí tmavě červené a kompaktní. Kvete v červnu až červenci. Plody jsou nahnědle karmínové a zploštěle kulovité peckovice rostoucí v hustých přímých plodenstvích. Jsou velmi nápadné a na větvích zůstávají až do jara.
Původní areál rozšíření zahrnuje severní Ameriku. Jako okrasná rostlina se rozšířila i do Evropy, kde se pěstuje asi od r. 1629. V Čechách byla jako první zaznamenána v Praze r. 1835