Zelenina je pro ekozahradníky a rodostatkáře jedním ze základních kroků k potravinové soběstačnosti. Pěstovat zeleninu je umění, které se dá naučit praxí současně se studiem zkušeností našich předků, abychom nemuseli metodou pokus-omyl zjišťovat věci dávno známé.
Střídání plodin na záhonech. Je totiž trochu jako hrát šachy – střídají se políčka a každá figurka má jiné vlastnosti a schopnosti, a některé se nemají moc rády vedle sebe. Abyste každou sezónu odehráli úspěšnou partii a plně využili celou šachovnici, je potřeba naučit se dobře pravidla. Možná časem objevíte, že některé až tak úplně neplatí a vymyslíte nové .. i to je součástí hry.
Rozlišuji dva ekozahradní přístupy k pěstování zeleniny:
Divoké dobrodružné polykultury – Plánované smíšené kultury
Popis těchto dvou přístupů
V případě, že vám složité řešení vztahů a kombinování druhů zatím připadá příliš složité, doporučuji začít jednodušší metodou, kde za vás mnoho rozhodnutí učiní sama příroda – je o tom druhý článek v této zeleninové sérii – Zeleninová polykultura. Semena se rozhazují na jeden záhon, sazeničky spousty druhů rostou v těsné blízkosti, vytvoří se samoregulující zeleninový prales, taková zmenšenina divoké přírody, kde vaší hlavní činností je stále sklízet… V samostatném článku o ní jsem též základní zjednodušené principy střídání záhonů vysvětlil a pro začátek by s tím každý mohl vystačit.
Druhá metoda, zvaná smíšená kultura, více připomíná klasické zeleninové zahrady, ale přesto funguje na přírodních principech a hospodaří se tam také bez chemie. Užitečné vztahy vznikají mezi rostlinami v sousedních řádcích nebo flecích (vzory a tvary jsou na vás), a hodně se řeší, co s čím může růst a co ne, a co tam rostlo předtím. O smíšených kuturách se dá narozdíl od polykultur sehnat mnoho knih, a principům se věnuji v dalších dílech tohoto seriálu.
Proč zvolit polykulturu, nebo smíšenou kulturu?
Lidé se mne na seminářích občas ptají, proč to vůbec dělat a plánovat složitěji a vše studovat, když divoká polykultura, která vypadá na záhoně zajímavěji, jako malý prales, také funguje. Jsem velký propagátor divočinových zeleninových polykultur, každoročně je seji a vylepšuji, je to má nejoblíbenější technika. Radím zůstat pouze u polykultur, dokud nezačnete mít ambice věnovat se zelenině hlouběji a dát tomu více myšlenek a času. Polykultury umožní lidem začít, aniž by museli dlouze studovat a plánovat nad papírem co kde bude a bylo minulé roky. Jsou vhodné i pro ty, kdo mají z pěstování zelenin z dětství vypěstovanou fobii a potřebují projít se zeleninou takovou terapeutickou a objevovací fázi.
Je ale několik situací, kdy se vyplatí sít přehlednějších řádky smíšených kultur, malé fleky (políčka) jedné nebo dvou či tří plodin spolu, nebo na střídačku do mulče vysazovat dva nebo tři druhy sazenic. Tyto situace většinou nastávají, když začnete seriózně uvažovat o plné potravinové soběstačnosti a z velké části ‚náhodná‘ a krásná, leč nevyzpytatelně proměnlivá polykultura z několika důvodů nestačí. Zde jsou příklady:
– potřebujete otestovat, která ze tří odrůd celeru, zelí, mrkve, kedlubnu nebo jiných druhů ze široké nabídky výrobců osiv je nejvhodnější pro vaše podmínky, nebo vám nejvíce chutná. V divoké polykultuře nelze objektivně zjistit, jestli něco roste lépe nebo hůře díky tomu, že si to vylosovalo dobré sousedy a dobré místo, nebo je to fakt lepší odrůda.
– v polykultuře nemůžete konkrétní odrůdy pro pozorování ani označit, vše se seje přes sebe a prdlačku víte, co kde vlastně nakonec vyroste. A jestli vůbec každá z odrůd kterou jste seli vyklíčila. Poznat můžete snadno druhy (že to je mrkev nebo ředkvička), ale těžko od pohledu na nať odlišíte odrůdy. To se povede jen u opravdu výrazně se lišících odrůd, třeba dle zbarvení nebo vykrajování listů.
– když je potřeba mít maximum mrkve na podzim na uskladnění do sklípku, musíme vysít pozdní odrůdy, které by v polykultuře seté z jara, mezi mnoha dalšími druhy a odrůdami, neměly tolik prostoru. Množství by nemuselo pokrýt naše potřeby, protože mrkev jako mrkev – během roku bychom nevědomky sklidili mnoho pozdních i s těmi ranějšími – do polykultur sejeme všechny naráz. Uděláme tedy kombinaci pozdní mrkve třeba jen se dvěmi dalšími vhodnými rostlinami které se mají rády, třeba jen s cibulí a koprem, nebo sólo řádek vedle řádku jiných plodin (pro zajištění vztahů, ochrany a pestrosti) a máme jistotu, že sklidíme několik beden pozdní mrkve v době, kdy to chceme udělat.
– jistota nejlepších faktorů pro nejvyšší výnosy. Když přesně víme co kde rostlo minulé roky a co bude vedle sebe růst letos, zvolíme záměrně taková místa a takové sousedy, aby vše bylo ‚ideální‘ :-)… Tím jsme o krok blíže k soběstačnosti. Stačí méně osiva, méně sazenic a více přemýšlení, abychom vypěstovali vysoce kvalitní zeleninu (skoro všechny kusy). Naopak v divoké dobrodružné polykultuře nemusíme moc přemýšlet, plánovat a je u toho minimum práce, ale smíříme se s tím, že ne každý kus vyroste do plného potenciálu, mnoho jich musíme sklidit mladých abychom uvolnili místo dalším, a že asi nebudeme mít jistotu kolik čeho který rok bude.
Podle jakých vlastností rozlišujeme zeleninu pro úspěšné střídání na záhonech
1) dle sklízené části (plodová, kořenová, listová, semenová, květová, kombinace)
2) dle velikosti a tvaru nadzemní části (malá, velká, vysoká, nízká, utlačující, rozpínavá, půdokryvná…)
3) dle velikosti a tvaru podzemní části (hlízy, cibule, hluboké kořeny, mělké kořeny, vlásečnicovité, řepovité…)
4) dle rodů-čeledí (brukvovité, mrkvovité, vikvovité, tykvovité, lilkovité, merlíkovité, liliovité,…
5) dle nároků na živiny (náročné, středně náročné, nenáročné – dle čerstvosti vyhnojení pro záhony tzv. 1.,2. a 3. trati)
6) dle nároků na typ půdy (písčitější, jílovitější… naštěstí všechny rostou v kvalitních humózních jaké chceme tvořit)
7) dle nároků na vláhu (hodně vláhy, stačí sušší podmínky… naštestí vše opět reguluje a řeší humózní půda)
8) dle nároků na teplotu (chladnomilné sejeme hned ven, teplomilné předpěstujeme jako sadbu a ven jdou až v květnu)
9) dle délky vegetační doby (rané, polorané, pozdní = jak dlouho trvá dozrání od výsevu do sklizně)
10) dle období setí (jarní, letní, ozimé – např. ozimé se sejí na podzim s sklízí za rok, nebo ve skleníku i v zimě)
11) dle životního cyklu (jednoletky, dvouletky, víceletky, trvalky)
12) dle snášenlivosti letos (co poroste dobře nebo neporoste dobře v aktuální sezóně vedle ní)
13) dle snášenlivosti minulé (co na záhoně rostlo minulé sezóny- u některých to řešíme až deset let zpátky!)
14) dle způsobu semenaření (= kdy a jak získáme od rostliny vlastní semena, opylení, zabránění opylení, různé metody)
Co ještě zohledňujeme?
Měsíční a planetární fáze – existují výsevní kalendáře, dle kterých sejeme v určité dny jen listové plodiny, jindy plodové, jindy kořenové, střídá se to po pár dnech. Totéž platí i pro sklizeň a péči.