Cibule sázíme v září nebo říjnu 15 – 20 cm hluboko, podle jejich velikosti. Obecně platí, že cibule by měla být zakryta vrstvou půdy, jež odpovídá dvojnásobku její velikosti. Vyžadují světlé nebo přistíněné stanoviště. Ideální je lokalita pod listnatými stromy, kde mají zjara dostatek vlhkosti. Vhodná je dobře propustná vlhká zemina. Pokud cibule vysazujeme do těžkém půdy, musíme při sadbě pod cibule nasypat vrstvu písku.
Ideální je narcisy pěstovat na jednom místě několik let, pak se bohatě rozrostou.
Květ se skládá z koruny (pakorunky) a okvětních lístků. Plodem je tobolka. Květy se objevují od února do května na bezlistých stoncích. Příjemně voní. Po odkvětu se stonky odstraňují, listy necháme odumřít. Pokud rostou v trávě, neměla by se asi měsíc po odkvětu sekat. Narcisy hnojíme v únoru, nikdy ne v době květu.
Množíme je v létě dělením velkých trsů tak, že dceřinné cibulky oddělíme a bezprostředně poté zasadíme do země.
Květy jsou vhodné k řezu. Můžeme trhat i poupata. Sliz z čerstvě nařezaných narcisů škodí ostatním rostlinám. Pokud chceme vytvořit rozmanité aranžmá s jinými rostlinami, musíme do vody přidat speciální prostředek, který zabrání unikání škodlivé.
Některé druhy jsou vhodné pro pěstování v místnosti. Už nakvetlá poupata přenášíme do místnosti obvykle v období vánočních či velikonočních svátků. Tyto rostliny můžeme po odkvětu vysadit to zahrady, kde příští rok vykvetou.
K narcisům se také váže báje o krásném avšak nesmělém mladíkovi Narkissovi. Protože se stranil lidí, byl považován za domýšlivého. Když odmítl nymfu Echó, seslala na něj bohyně Afrodité trest: zamiloval se sám do sebe, když spatřil odraz svého obličeje na vodní hladině. Utrápil se marnou láskou k sobě samému a unaven zíráním na svůj obraz spadl do vody a utonul. Na tom místě vyrostla rostlina a byla pojmenována po něm – Narcissus.