Určitě znáte jaký je to pocit být v přírodě a vnímat krásu a energii všeho kolem, cítit vůni květů, spadaného listí, slyšet štěbetání ptactva, koncert cvrčků na rozkvetlé louce, nebo šumění rákosu na břehu rybníka. Lidé chodí do přírody pro inspiraci, obnovit síly, načerpat energii a pozorovat, jak se mění roční období – nikdy neuvidíte dvakrát to samé. Probíhá neustálá změna, jejímž jediným cílem je více krásy, více energie a více užitku – to je základní princip přírody. Zahrada by nám zcela logicky měla poskytovat podobné vjemy, plus jedlé plodiny.
Nyní si představte normální průměrnou zahradu u rodinného domku: trávník, chodník z betonových dlaždic, pár sestříhaných keřů, řádka růží, možná nějaký ovocný stromek a po větší část roku podivně vyhlížející záhonek se zeleninou (snaživějším zahrádkářům se omlouvám, nemíním zde nikoho urazit :-). Každá zelená složka této zahrady je samozřejmě živá, ale ve srovnání s bujnou divokou přírodou to vypadá, jako by tato zahrada ležela připojená na jednotce intenzivní péče, závislá na ošetřujícím personálu. Knihy a časopisy jsou plné zajímavých schémat a designů osázení podle barev, velikostí, optických efektů ke zmenšení či zvětšení prostoru a dalších estetických měřítek rostlin, ale udržet takovou rostlinnou ‚stavebnici‘ v životaschopné kondici po následující roky či desetiletí, vyžaduje spoustu práce, času, energie a peněz. Proto to co je v časopisech běžně v zahradách neuvidíte.
1. verze sezóny na ‚klasické‘ zahradě
Když majitel na celé léto odjede, nesekaný trávník přeroste, zaplevelí se, nebo bez zalévání za letních veder seschne. Zeleninová zahrádka bude k nepoznání, málo odolné šlechtěné růže potřebují hnojení a chemický postřik proti skvrnám všeho druhu, stejně tak jako některé ovocné stromky. Přezrálé ovoce spadne a bude za nehezkého zápachu hnít pod stromem. Některé keře zvyklé na zálivku začnou za sucha uvadat, přerostlé větve stříhaného živého plotu mohou znepříjemňovat život chodcům. Odplevelit spáry zanedbaného dlaždicového chodníku bude určitě vyžadovat chemický herbicid. Taková zahrada ve výsledném efektu není bez pravidelné údržby vůbec hezká a ani užitečná pro člověka a volně žijící živočichy – v pravidelných intervalech bude svému majiteli způsobovat více stresu než radosti.
2. verze sezóny na ‚klasické‘ zahradě
Naopak kdyby se dotyčný majitel celou dobu o zahradu staral, každý víkend by jeho sousedé poslouchali řev travní sekačky a podle pohonu stroje by dotyčný buďto dýchal výfukové splodiny, nebo utrácel za elektřinu, pokoušeje se nepřeseknout kabel (nebo k této zábavě nutil své rodinné příslušníky), každý večer by proléval zelený koberec hektolitry pitné vody a čas od času chemicky vyhubil pampelišky a trávu pohnojil granulemi zázračného složení. Ovoce nasáklé karcinogenními postřiky proti škůdcům si vesele dozrává na stromě a déšť z chodníku odplavuje chemikálii na hubení plevelů do zeleninové zahrádky, na které si pečlivý majitel v potu tváře ničí záda, kolena i nervy nekonečným pletím a okopáváním. K tomu se připojuje i boj proti nejrůznějším nezvaným formám života, od housenek až po krtky.
Statistiky stále se zvyšujícího prodeje zahradní chemie a techniky nasvědčují tomu, že sednout si na zahradě do stínu stromu s dobrou knihou a s ničím chvíli nebojovat nebo se neotrávit, je přestupek proti zájmům společnosti. Zahrada ale může poskytovat daleko více radosti než jen nekonečný stereotyp, boj a zabíjení všeho živého.
V příkladu č.1 se sice zahrádka odebrala do věčných lovišť, ale majitel si možná odpočinul na pěkné dovolené. Tento příklad představuje typickou prohru v boji proti přírodě na vlastní zahradě.
V příkladu č. 2 majitel zůstal doma, trochu se nadřel, zbytečně promarnil čas nepříjemnou prací a stal se sponzorem chemického průmyslu, který mu otravuje řeku ke které chodí na ryby. Ale má trochu kontaminovaného ovoce a zeleniny. Zřejmě si už nenašel delší čas než pár minut týdně, aby se kochal dokonalým trávníkem, jak už to tak bývá, a chodci si stejně neváží toho, že jim nepřekáží větve ze vzorně střiženého živého plotu. Ačkoliv pěstuje hodně zelených věcí, v celkovém shrnutí přírodě i životnímu prostředí škodí, protože spotřeba elektřiny z neobnovitelných zdrojů, chemicky upravované vody, spalování benzínu nebo použití zahradní chemie na takové zahradě nemá ekonomické ani ekologické opodstatnění a víceméně se předpokládá, že se tyto činnosti budou opakovat donekonečna. Stačí chvíli vynechat a všechna předchozí dřina přijde vniveč. Z obyčejného zahradničení se stává těžký byznys. A oběť – zahradník amatér na malé atriové zahrádce, snadno propadne fobii, že bez malého multifunkčního traktůrku se sekačkou a bez všech těch jedů to prostě nejde. Tento příklad představuje typickou krátkodobou a málo uspokojující výhru v boji proti přírodě, a zároveň prohru lidstva ve snaze o příjemný a zdravý život na této planetě.
Pokračování příště…
Publikováno s laskavým svolením autora: