Ať žije chodník … svým vlastním životem
Viděl jsem lidi plazící se po kolenou po chodníku se šroubovákem, dolující v potu tváře ze spár poslední živé rostlinky, které se rozhodly pro nelehký úkol – přežít bezprostřední útlak naší doby betonové. Viděl jsem lidi, jak na chodníky vylévali chemikálie, hubící různé ušlapané výhonky a miniaturní travičky. Viděl jsem člověka uprostřed betonu nohou zuřivě drtit krásnou žlutou pampelišku. … ale nejvíc mě štvalo, že se vždycky předpokládalo, že to budu dělat taky.
Také jsem viděl lidi kupující a sázející balkonové květiny do truhlíků za okny, zalívajíce je každý den. Viděl jsem lidi lítostivě kropící pár neduživých rostlinek v květináči u vchodu chemickými hnojivy. Viděl jsem člověka rozmlouvat s petůnií, a také jednoho, který hladil po listech muškáty.
Dnešní doba miluje dramata. Milovat nebo nenávidět je populární. Chodníky a truhlíky reprezentují dva extrémní protipóly, na kterých si lze krásně uvědomit současnou lásku a nenávist k rostlinám. Jedny jsou ve škatulce s nápisem ‘okrasné -hýčkat’, druhé jsou ve škatulce ‘plevel -zničit’. Ty rostlinky zvané plevel jsou léčivé, dají se jíst, jsou naše domácí a rostou samy tam, kde člověk nebyl schopen nic vysadit. Ty okrasné bez péče člověka nepřežijí ani rok, někdy ani týden, a jsou často jedovaté.
V dnešní době by zaplevelený chodník znamenal zločin a sousedé by se na nás koukali skrz prsty, takže nechat chodník svému zelenému životu ve většině případů jen tak nelze … zatím. I když by to bylo skvělé. Podle stupně jeho používání by se vyšlapaly a tím vyčistily od vyšších druhů ty používanější části, a ty zbytečné ponuro-šedé betonové dlaždice, které nám jsou stejně k ničemu, by zarostly krásnými rostlinkami. Chodilo by se po měkkém. Jen bychom se museli zbavit předsudků a ‘čistících musů’ a uvědomit si, že jsou krásné. Dokud se tak ve větším měřítku nestane, a doba nebude zralá na tak odvážný krok do zelena, pak je alternativou začít současně při ručním dloubání plevelů ozeleňovat chodník tím, co už je dávno pohodlně zařazeno do hýčkací škatulky, a přitom to oplývá odolností plevele. Člověk automaticky přiběhne s konví jedu, už skoro leje, a najednou … mateřídouška, trsy tymiánu, zvonečky … to přeci nemůžeme nechat zemřít! Chcete zabít, zavraždit okrasné rostliny a populární koření? Necítili byste se jako barbaři?
Uhhhhh …divizna. V chodníku! Začíná být vysoká. Co když vyroste ještě výš, pak spadne a někoho zraní! Co budeme dělat když rozerve asfalt a nebudou moci kolem jezdit popeláři? Nebo do ní nabourá nějaká maminka s kočárkem, kdo zaplatí škody na kočárku… ale aspoň tomu dítěti by se líbit mohla, ne?
A když po tom co se příliš rozrostlo šlapete, tak to krásně voní. Kdyby každý znuděný člověk chodil do práce po takhle rozkvetlém chodníku, hned by ho napadaly veselejší myšlenky. Možná by ho i napadlo, jak do té práce ani nemusí chodit a může dělat to, co ho doopravdy baví …
Občas by se někde ve spárách, stejně jako nyní v zahrádkách, uchytávaly semenáčky stromů a keřů – ty by jako malé vydloubávali lidé budující někde za městem své rodové statky a vysazovali by si z nich velmi odolný les. Nesmějte se, například já pravidelně přesazuji nálety stromků ze zahrádky a míst v okolí kde by nepřežily. Funguje to, jsou statečnější než kupované a některé již rostou na našem novém rodovém statku. Za sto i dvěstě let si pod nimi budou hrát malí prapravnuci.
Jak nenápadně osázet chodník?
Nízká plazivá mateřídouška přežije i na skále, stejně jako mnoho jiných skalniček. Rozdělíme na jaře trsy na jednotlivé větvičky, čímž z jednoho trsu získáme desítky či stovky rostlinek, dost na pěkný kus chodníku. Prohloubíme trochu spáru mezi dlaždicemi (tam kde nebyl nebo odpadl beton) a kousky rostlinek sázíme tak, aby jim koukaly jen vršky. Sázíme do míst v chodníku, na která se běžně moc nešlape, rozrostou se. Následuje-li deštivé období, nemusíte zalévat, v suchém období než se chytí je to vhodné (ale ne nutné). Do širších a hlubších spár a k okrajům lze nacpat malé růžice netřesků, zběhovec, trávničku, ke krajům u plotu je možné dát některé nenáročné vytrvalé středomořské bylinky (tymián, příbuzný mateřídoušky, se osvědčil nejvíce), různé skalkové a luční trvalky, jemné krásné a suchomilné travičky atd. Výborné by mohly být i plané plazivé lesní jahody, nám rostou ve spárách na terase, do chodníku je teprve nutno je vyzkoušet. Množí se snadno a hojně odnožemi. Mnoho jedno- dvou -a víceletých odolných rostlin se dá k zvenčí plotu vysévat, když je tam nějaký ten centimetr místa, od divizny, máku, laskavce až po hledíky. Fantazii a experimentům se meze nekladou, jen to nesmí doopravdy něčemu překážet, aby hned v počátku někdo z okolí neprotestoval. Musíme respektovat, že chodník je v první řadě na chození a nic sebekrásnějšího by tomu nemělo bránit. Jiné možnosti máme v zapadlém konci ulice a jiné na chodníku vedle rušných obchodů a úřadů. Pokud vám to neroste, tak se ujistěte, jestli někteří sousedé (nebo technické služby) z nekonečné dobrosrdečnosti nepostřikují herbicidem i chodník, který by měl být ve vaší kompetenci.