Louka je dokonalé soužití obrovského množství druhů kvetoucích rostlin, trávovitých rostlin, hmyzu všech druhů a velikostí, drobných živočichů a půdních organismů. Některé z nich by nebyly schopné žít samostatně, bez vztahů které vytvářejí s okolními organismy. Louky jsou pomocí druhové skladby schopné přizpůsobení se různým podmínkám. Snáší sucho, vlhko, slunce, polostín či stín a nejrůznější typy půd. Na louku nemusíte mít velké plochy, můžete si ji založit i na malém kousku zahrádky, nebo jako vyšší lem kolem přírodnějšího trávníku (samozřejmě nechemizovaného, vícedruhového – jinak to nejde dohromady).To znamená, že luční porosty jsou více vhodné do ekozahrady, v kombinaci s původními a užitečnými druhy keřů a stromů, nikoliv do zahrádky klasického typu s okrasnými kultivary, tůjkami a cypřišky.
Narozdíl od zbytku ekozahrady, louka nepotřebuje humózní půdu, ba naopak. Umístěte jí tedy pro největší efekt pokud možno na slunné místo zahrady, které nemusí být příliš úrodné. V úrodné prohnojené půdě by převládly agresivnější a mohutnější dužnaté rostliny. Z toho důvodu se po seči všechna pokosená hmota odstraní, protože by produkovala při rozkladu dusík a stínila by. Hmotu lze s výhodou použít třeba na mulčování keřů a stromů. Senem ale nemulčujte zeleninové záhony, dostalo by se tam mnoho nežádoucích semen. K tomu je nejlepší sláma, z té vám občas vzejde jen trocha obilí.
Sečení je nutno provádět alespoň jednou ročně, abyste zastavili pokračující přírodní sukcesi, jejímž cílem by bylo náletem semen stromů vytvořit les. Dalším důvodem je zastavit bujení agresivnějších trav a rostlin, tedy produkci velké zelené hmoty, která opět ‘zúrodní půdu’ a zahubí luční květiny. Je to určitý paradox květnatých luk. Jak ale bylo zmíněno výše, když seno ponecháte na pozemku jako mulč tam kde je potřeba, nebo ho zkompostujete, koloběh živin na zahradě není narušen. Horší by byla likvidace americkým stylem, tedy do plastového pytle a do popelnice… ale na to by ekozahradník snad ani nepomyslel.
Též ze zanedbané, přerostlé a málo pestré louky je možno častým sečením během 2-4 let vypěstovat krásnou louku, do které se navrátí původní rozmanitost květin a hmyzu. Důležité je hlavně první posečení a odvezení stařiny. Louku lze také vysít ze speciálně namíchané směsi a získat již od počátku velkou rozmanitost tam, kde by se pouze s přírodní pomocí vytvářela třeba desítky let, možná déle. Některé druhy již z naší přírody vymizely a nemají se tudíž na náš pozemek odkud vrátit. Louku vyséváme vždy do čisté půdy, nelze přisévat do existujících travních porostů. Pokud chcete změnit klasický trávník na louku, buď ho musíte zrýt a zem srovnat (na malé ploše běžných zahrad to není takový problém), nebo plochu přes léto důkladně zamulčovat a trávu tím zahubit. Pak mulč odstraníte a povrch narušíte jen mělce, aby se dala semena zapracovat hráběmi do horní 0,5cm vrstvičky půdního povrchu. A můžete vysévat. Setí je nejlepší provádět tak, že luční osivo před rozhozením smícháte se suchým pískem. Tím zajistíte správnou spotřebu osiva a nesejete příliš hustě.
A teď si představte, že všechnu tu krásu v tom nejlepším posekáme. Vypadá to jako barbarský čin, ale louce to prospívá. Stačí 1-3x ročně. Správnému ekozahradníkovi by svědomí nedovolilo používat motorovou sekačku. Když se naučíte dobře zacházet s kosou (na internetu lze již nalézt podrobné návody, např. www.kosimesnadno.cz ), zabere vám to na běžné zahradě méně času, nežli strojem, když počítáme jeho údržbu a manipulaci – o ceně nemluvě. Sekačka vás psychicky vyčerpá, tiché kosení s ladnými pohyby naopak energii dobíjí a neruší celé okolí. Pro jemný svět v ekozahradě je to jasná volba. Ale pořiďte si lepší rakouskou kosu, s jinými méně kvalitními se jen zbytečně nadřete.