Když vytváříme skalku, buď seskupíme více stejných kamenů, nebo zdůrazníme jednotlivé větší kameny tím, že je umístíme jako solitéry. Přirozený vzhled skalky závisí nejen na množství a velikosti kamenů, ale i na jejich barevném ladění. Nejjednodušší je vytvořit skalku ve svahu nebo jako kamenný vršek, kdy největší kameny usadíme do středu a menší vedle nich nebo i přes ně. Spáry mezi kameny vysypeme zemí se štěrkem, co nejvíce upěchujeme rukama a zalijeme. Jakmile zemina klesne, znovu ji doplníme. Skalničky tak mohou pevně zakořenit.
Zajímavě může působit i rozmístění kamenů mezi rostliny podle určitých hledisek. Solitéry nejlépe vyniknou, když půda kolem nich není holá, naopak by kolem nich měly být půdopokryvné rostliny. Vzrůstem by měly korespondovat s velikostí solitérů, neměly by tedy být ani příliš vysoké, ani moc nízké. Pěkně působí polovysoké rostliny s hustým zeleným olistěním, nejlépe stálezelené.
Vraťme se ale zpět ke skalce: o jejím celkovém dojmu nerozhodují jenom kameny, ale neoddělitelně k nim patří skalničky. Teprve jimi skalka ožívá. Existuje řada nenáročných skalniček, které dokáží vyrůst takřka bez zeminy. Rostou poměrně plošně a jsou nenápadné, až na poměrně krátké období, kdy kvetou. Vyznění skalky více ovlivňují rostliny větší a nápadnější – dřeviny, kapradiny trvalky a letničky. Do skalky je také možné zasadit kuchyňské nebo léčivé byliny, jako je například tymián, rozmarýn, dobromysl nebo levandule.