Opadavé listy jsou velmi tuhé, oválně vejčité s nápadným a většinou reliéfním žilkováním. Jejich barva je v létě středně zelená a na podzim přechází od bronzově červené do zlatožluté. Bílé, ojediněle slabě narůžovělé květy nezapřou své zařazení do čeledi růžovitých stejně jako například jabloně, kterým jsou velice podobné, ale o mnoho větší – mohou mít až 5 cm do šířky. Vykvétají na olistěném stromě od poloviny do konce jara.
Na konci léta se již tvoří téměř dokonale kulaté, pískově žlutohnědé plody, které jsou nejenom atraktivní na pohled, jsou i jedlé. Zrají dlouho a chuťově jsou poživatelné nejdříve po prvních mrazících, když lehce změknou. Mišpuloví nadšenci doporučují nechat je na stromku ještě tak 1-2 týdny poté a pak dužinu ze změklého plod vytlačit přímo do úst, takže vám v ruce zůstane jenom stopka se slupkou a pár jadérek zevnitř můžete vyplivnout. Vyzrálá dužina je velmi sladká (obsahuje kolem 10% cukru), vynikající chuti. Z mišpulí se vyrábí domácí zavařeniny nebo šťávy, nejlepší jsou však čerstvé, utržené přímo ze stromu třeba v zimě. Rostlina je samosprašná.
Tvar koruny je široce zakulacený. Mišpule není náročná na půdu. Vystačí si s téměř jakoukoli, přednostně vlhčí ale dobře odvodněnou půdou. Ideální zem je středně živná, neutrální až lehce alkalická a vlhká. Nejhezčí bude na plném slunci, kde poroste souměrně a přirozeným tempem, takže není potřeba stříhat. Plně mrazuvzdorná do cca -29°C, pravděpodobně snese i krátkodobý silnější mráz.